Jen málokterá součástka motocyklu má takový význam, jako řetěz, který zajišťuje přenos hnací síly od motoru ke kolu. Pokud zrovna nemáte stroj s kardanem, je třeba věnovat sekundárnímu řetězu dobrou pozornost. Jeho konstrukce ani funkce není nijak zvlášť složitá, proto může kvalitní péči o řetěz zajistit uživatel motorky svépomocí ve vlastní garáži. Možná i kvůli tomu je rozšířena spousta „zaručených“, mnohdy zcela protichůdných a nesmyslných postupů a rad ohledně údržby.
Moderní válečkový řetěz se skládá z různého počtu navzájem pospojovaných jednotlivých článků. Ty jsou dvojího druhu, podle svého umístění –vnější a vnitřní. Vnitřní článek řetězu tvoří dvě destičky spojené dvěma dutými pouzdry, které jsou kryty kovovým válečkem. Právě váleček tvoří hlavní styčnou plochu řetězu a ozubených kol, když zapadá do mezery mezi „zuby“ řetězových kol. Vnější článek je tvořen dvěma většími destičkami, do kterých jsou zalisovány dva čepy, které procházejí skrz dutá pouzdra vnitřního článku a oba články tak propojují.
Ačkoliv je řetěz konstrukčně poměrně jednoduchý, na jeho výrobu jsou kladeny vysoké nároky, co se kvality materiálu a přesnosti týče. V řetězu musí být co nejmenší možná vůle jednotlivých dílů, články se přitom musí navzájem volně pohybovat. K pohybu dochází mezi pouzdrem a čepem a mezi pouzdrem a válečkem. Právě tato styčná místa jsou nejchoulostivějšími částmi řetězu a kladou vysoké nároky na kvalitní mazání, které zaručuje, že se vůle v řetězu nebudou nadměrným třením zvětšovat.
U soutěžních strojů není výdrž řetězu rozhodujícím kritériem, proto se používají netěšněné řetězy, které vyžadují velmi častou údržbu v podobě kvalitně provedeného namazání pohyblivých součástí. Pro klasické účely ale se dnes nejčastěji používají těsněné řetězy. Těsnění v podobě malého pryžového kroužku se nachází mezi vnitřní a vnější destičkou a utěsňuje prostor mezi čepem a pouzdrem, kam bylo již při výrobě vtlačeno malé množství maziva. Mazivo tak zůstává uzavřeno uvnitř pouzdra, kde pomáhá snižovat tření styčných ploch a tím zvyšuje životnost řetězu. Těsnění navíc brání, aby se do pouzdra dostaly nečistoty, které by vnitř vytvořily brusnou hmotu, která by pak v pohybu odírala součástky řetězu a nežádoucím způsobem zvětšovala jejich vůle. Těsnící kroužky se liší svým průřezem, nejčastěji se používají kroužky s profilem O a X, existují ale i Z nebo ZW. X-kroužek vykazuje oproti O-koružku menší tření mezi články řetězu (těsní jen břity profilu), lepší mazivost (těsní pevněji) a „X-ring“ řetěz tak má celkově o něco vyšší životnost, což se však projeví v jeho ceně.
Aby řetěz dlouho vydržel, musíme mu na oplátku věnovat trochu pozornosti. Otřepaná fráze „Kdo maže, ten jede“ je tentokrát opravdu na místě. Správně namazaný řetěz je totiž jedním z hlavních předpokladů dlouhého života celé řetězové soustavy. Jak bylo předesláno v úvodu, ohledně způsobu mazání řetězu koluje spousta mylných domněnek. líčovými místy řetězu jsou pohyblivá místa, tedy styčná trojice čep-pouzdro-váleček. K největšímu opotřebení řetězu vzniká, když jsou pohyblivé plochy na suchu a vlivem zvýšeného tření dochází k jejich obrušování a následnému nežádoucímu zvětšování vůlí mezi články řetězu. Jednoduše řečeno, suchý řetěz se vytahá jak kšandy. Připomeňme, že mezi čepem a pouzdrem je kluzná plocha u těsněného řetězu ošetřená již z výroby mazivem. Pokud je tedy řetěz v pořádku a kroužky jsou na svém místě, nedostane se nic ani ven, ani dovnitř. Na uživateli tedy je, aby se postaral hlavně o namazání plochy okolo pouzdra a válečku (mazivo je z důvodu lepšího odvalu po ozubených kolech nutné dopravit i pod válečky).
Na mazání jsou v dnešní době určena speciální maziva a nelze jej provést žádnou náhradou, byť by vám ji doporučovalo třeba 9 z 10 pouličních montérů. Zapomeňte tedy na všelijaké oleje, vazelíny a další přípravky z kategorie „co dílna dala“ – vlivem nesprávných mazadel může dojít k poškození (rozleptání) pryžových těsnících kroužků! Nejlepším řešením pro silniční ježdění je sprej na mazání řetězu. Sprej totiž obsahuje v kromě maziva i speciální rozpouštědlo, které umožní zatečení maziva do všech potřebných skulin. Na trhu jsou různé značky
Ještě před vlastním mazáním je nutné řetěz důkladně očistit. Rozhodně není dobré mazat řetěz hned po jízdě, ještě teplý. Ač by se mohlo zdát, že u prohřátého řetězu se mazivo dostane dobře do všech skulin, efekt by byl opačný, protože by se s mazivem dostaly mezi styčné plochy i prachové částice a nečistoty, které vytvářejí z maziva brusnou pastu. Proto vždy nejprve řetěz očistíme. Nejlepší způsob je použít speciální čistidlo přímo od výrobce spreje na řetěz, neboť to by mělo dokázat odstranit mastnotu „z vlastní produkce“ nejlépe. Použít se dá také některá z mnoha mechanickýchmyček (praček) řetězu, díky které se ani moc neumažete. Rozhodně ale nic nezkazíte ani osvědčeným kartáčkem, štětkou nebo hadrem ve spojení s petrolejem nebo aspoň vodou s nějakým obyčejným mycím prostředkem - všechno lepší než nechat řetěz zaprasený. Vždy je ovšem nutné nechat řetěz důkladně oschnout (čistič vyprchá asi po čtvrt hodině) respektive ho otřít od špinavé vody.
Když už máme řetěz čistý jak dětskou prdelku, můžeme přistoupit k promazání. Jak se většinou dočteme v pokynech od výrobců, sprej by se měl ideálně stříkat především na vnitřní strany článků, nejlépe mezi destičky a váleček, a to za pomalého otáčení zadním kolem, abychom promazali řetěz po celé délce a po obou vnitřních stranách. Po namazání není správné hned vyjet, naopak je důležité nechat rozpouštědlo vyprchat (asi 15 minut), jinak by veškeré mazivo řetěz opustilo stejně snadno, jako se na něj právě pomocí rozpouštědla dostalo. Úplně nakonec se doporučuje řetěz ještě alespoň hadrem otřít – mazivo přece jen občas zůstane i tam, kde nemá, například na povrchu válečků by se tak mohly usazovat nečistoty, což by ozubeným kolečkům na životnosti nepřidalo.
